Chronologický přehled historického a stavebního vývoje  hradu Sovinec

zpracoval: PhDr. Tomáš Niesner, únor 2005

- 14. století -

1318            Olomoucký biskup Konrád (1316 - 1326) udělil za účast na dobývání odbojného hradu Rabštejna, náležejícího pánům z Lipé, Vokovi (1), synovi komorníka Markrabství moravského a zároveň komorníka olomouckého biskupa Pavla z rodu Hrutoviců, jednoho z nejstarších moravských rodů, lénem ves Křížov.

1326            Bratři Markvart, Vok (1) a Pavel (1), držící biskupská manství Huzová a Brunzejf, jsou many olomouckého biskupa Konráda. Vok a Pavel se  píší po Huzové.

1348            V listině z 27. 10. uveden mezi svědky Vok (1) ze Sovince (de Aylburk) – první písemná zmínka o Sovinci.

1318-1348    Vok (1) a Pavel (1) založili hrad jednoduché dispozice - na vrcholu podlouhlého skaliska byla ve smyčce silné hradby na osmibokém plném soklu postavena válcová věž - bergfrit. Východně od věže  stál palác, obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nárožím. Hrad se stal  hlavním  rodovým sídlem, který společně drželi asi až do 50. let 14. století.

1353            Další zmínka o Vokovi (1) a Pavlovi (1) „ze Sovince“ (de Aulnburk). Tato listina dříve chybně datována 1333 (tisková chyba v CDM IX, s. 391) a považována proto za první zmínku o Sovinci.

1353            Dle zápisů do zemských desek  se na správě majetku podílí vedle Voka ze Sovince (1) , jeho manželky Anežky a Pavlovy manželky Kláry i Vokův syn Pavel mladší (Pavlík) ze Sovince (2); jeho manřelkou je Kačna, později Kačna z Kunštátu.

1356            Pavlík ze Sovince (2) jako majitel (Vok ze Sovince byl již mrtev) hrad rozšířil: kolem jádra vznikl úzký parkán vybíhající nad nynější 4. bránu do podoby věžice. Portály věžové brány stojící pod věžicí parkánu jsou dosud patrné v průjezdu čtvrté brány.  Snad již tehdy nahradila kamenná hradba provizorní opevnění předhradí v místě dnešního 5. nádvoří. Uzavírala přibližně obdélný prostor a v severním průčelí stála průjezdní věž, k níž se v další fázi připojila hradba severního přihrádku.

1393            Pavlík ze Sovince spolu se svým synem Ješkem se zavázali za „půjčených“ 400 hřiven stříbra sloužit i s hradem moravskému markraběti Joštovi Lucemburskému. Hrad tak měl být významným opěrným bodem Joštovým v domácí válce proti jeho bratru, mladšímu markraběti moravskému Prokopovi Lucemburskému.

po 1398          Pavlík ze Sovince (2) zemřel; mezi jeho syny Ješkem, Pavlem (3), Alešem, Petrem, Erhardem, Vokem (2) a Pročkem propukl spor o dědictví, táhnoucí se do roku 1409.

- 15. století -

1409            Hrad ve společném vlastnictví (v nedílu) Pavla (3, manželka Markéta ze Šicendorfu), Aleše, Petra, (manželka Eliška z Meziříčí, později Kateřina z Turkova), Erharda, Voka (2, manželka Machna z Meziříčí) a Pročka ze Sovince. Ješek ze Sovince získává Pňovice a zakládá pňovskou větev rodu (Pňovští ze Sovince).

po 1409        Spolumajiteli Pavel (3), Petr a Vok (2) ze Sovince; rozhodující podíl měl Pavel ze Sovince, který přímo bydlel na hradě.

1412            Petr ze Sovince obdržel za své služby od krále Václava IV. plat z města Uničova.

1419-1434     V průběhu husitských válek páni ze Sovince několikrát změnili své postoje, pouze Ješek ze Sovince (založil pňovskou větev rodu) byl jednoznačně na katolické straně.

                  Zdokonalována opevnění hradu.

1421            Petr ze Sovince se poddal králi Zikmundovi Lucemburskému; byl odměněn platem z města Uničova.

1429            Pavel ze Sovince škodil husitskému hejtmanovi Havlu Drastilovi z Kojetína ve Vyškově. V průběhu roku přešli páni ze Sovince k husitům; Vok ze Sovince se zmocnil královského města Přerova a biskupského města Svitav. Na Sovinci se měla konat schůzka Prokopa Holého se Zikmundem Korybutovičem.

1430            Páni ze Sovince jako stoupenci husitů vystupují nepřátelsky proti katolickému Olomouci.

1434            Vok, Pavel a Heralt ze Sovince podepsali landfrýd dohoda o zachování

veřejného míru)s markrabím Albrechtem Habsburským.

před 1437     Po smrti Petra ze Sovince majiteli Pavel ze Sovince (3) , Vok ze Sovince (2) a Albert ze Sovince (syn Petrův či Pročkův).

1446            Majiteli Sovince Pavel ze Sovince (3) a Vok ze Sovince (2) (ten již tehdy vlastnil Helfštejn).

1452            Pavel ze Sovince udělil Huzové právo šternberské a uničovské, týdenní trh, právo odúmrti a znamení sovy do městské pečeti.

po 1452        Po smrti Pavla ze Sovince (3) majiteli Pavlův syn Zikmund ze Sovince a Pavlův bratr Vok ze Sovince (2).

kolem 1455    Po smrti Zikmunda ze Sovince jediným majitelem jeho strýc Vok ze Sovince (2) (roku 1467 prodal helfštejnské panství).

1468            Jaroslav ze Sovince, syn Voka ze Sovince, se zúčastnil spolu s Jiříkem Tunklem z Brníčka a Jiříkem Stošem z Albrechtic tažení proti odpůrcům krále Jřího z Poděbrad v Nise.

1474            V průběhu česko-uherských válek vypleněno okolí hradu; páni ze Sovince se přidali na stranu uherského krále Matyáše.

před 1475     Po smrti Voka ze Sovince (2) zdědil majetek jeho syn Jaroslav ze Sovince.

asi 1480       Po smrti Jaroslava ze Sovince získává Sovinec  Jan Heralt z Kunštátu.

před 1490     Sovinec koupil Jan Pňovský ze Sovince, syn Hynka Pňovského ze Sovince se svou manželkou Machnou z Lomysnice. Jan Pňovský ze Sovinec jako rozhodný stoupenec uherského a českého krále Matyáše Korvína byl od roku 1487 nejvyšším sudím markrabství Moravského

K panství Sovinec patřilo 1 městečko a 18 vsí.

Pňovští ze Sovince hrad pozdně goticky upravovali: v nynějším pátém nádvoří postavili jižní palác a  pravděpodobně i palác severní, do kterého byla začleněna původně samostatná branská věž 5. brány. Nádvoří bylo uzavřeno hradbou na západní straně, která je zpevněna třemi věžicemi, plnícími zároveň funkci opěrných pylonů. Vstup do původního horního hradu byl řešen z prostoru za pátou bránou bohatě zdobeným portálem, umožňujícím průchod jen pěším. Soudě podle sedlových portálů byla přestavěna i hlavní věž - bergfrit. Je možné, že již tehdy vznikl pás opevnění na jihu (v podstatě prostor dnešního 6. nádvoří) a východě (severní část nynějšího třetího nádvoří) hradu s dnešní třetí branou.

po 1494        Na hradě zřízena domácí kaple pro panstvo.

- 16. století -

1508            Majiteli Sovince Vok a Heralt Pňovští ze Sovince, synové Jana Pňovského ze Sovince.

Listina Voka a Herolta Pňovských ze Sovince pro Želechovice u Uničova na pňovickém dílu panství – za roční plat je zprostili robot a odúmrti.

1510            Majitelem Vok Pňovský ze Sovince (manželka Eliška z Dubé); jeho bratr Heralt podržel Pňovice.

asi 1535       Sovinec zdědil syn Voka Pňovského ze Sovince Ješek Pňovský ze Sovince (manželka Anna z Vrbna) - zemřel v roce 1548.

1536            Ješek Pňovský ze Sovince obnovil městečko Ryžoviště, zpustlé v poslední čtvrtině 15. století.

1539            Ješek Pňovský ze Sovince vydal horní řád pro doly v Rudě.

1540            Hradním hejtmanem Hynek Boček z Poličan. Hejtmani, stojící včele správy panství, byli do roku 1626 nazýváni také úředníci.

1543            Ješek Pňovský ze Sovince prodal Sovinec Kryštofovi z Boskovic; do zemských desk vloženo v roce 1545.

Páni z Boskovic renesančně  přestavěli oba paláce na 5. nádvoří a spojili je ochozem. Páni z Boskovic postavili v městečku Sovinec kostel, zničený v roce 1643 při dobývání hradu Švédy.

Šíření luterského vyznání na panství pány z Boskovic.

1545            Kryštof z Boskovic založil ves Malou Štáhli.

1547            Lokační listina pro fojta z Veveří Hanuše Ruttera na znovuosídlení obce, pusté od konce 15. století. Ve stejném roce obnovena i Velká Štáhle, následujícího roku Stránské.

1550            Panství zdědil Kryštofův vnuk Jan Černohorský z Boskovic a Třebové.

1554            Listina pro novoosídlence z Albrechtic, kteří obnovili tuto ves, zničenou za česko – uherských válek v poslední čtvrtině 15. století. Do roku 1575 opět osazeny i další pusté obce, např. Břidličná, Arnoltice, Vajglov, Lomnice.

1571            Hradním hejtmanem Burian Kobylka z Kobylího.

1573            Jan Černohorský z Boskovic a Třebové obci Moravici převedl roboty v plat.

1576            Jan Černohorský z Boskovic a Třebové prodal Sovinec  Vavřinci Ederovi ze Štiavnice, zástavnímu držiteli sousedního panství rabštejnsko – janovického (do roku 1582);  do zemských desk prodej vložen v roce 1578.

Vavřinec Eder ze Štiavnice dal na hradě postavit vedle nové budovy 3. brány zcela nový objekt purkrabství a zdokonalil opevnění hradu výstavbou polygonální dělové bašty (Remter), spojené novou hradbou na jihovýchodě s 3. bránou, opevnění výběžku nad údolím, zvané Kočičí hlava a předsunutou osmibokou bateriovou věží  (spodní část dnešní věže kostela).

1577            Hradním hejtmanem Jáchym Pivce z Hradčan a Klimštejna.

1578            Vavřinec Eder ze Štiavnice vydal horní řád pro sovinecké panství.

1582            Nejstarší zachovaný česky psaný urbář sovineckého panství, vycházející z dnes ztraceného urbáře z roku 1563. Na panství žilo asi 5 500 osob.

1583            Hradním hejtmanem Jan starší Malaška z Rejdychu.

1585            Dokončena stavba budovy nynější 3. hradní brány.

1587            Hradním hejtmanem Matěj Schwebischer.

1588            Hradním hejtmanem Bernart Koza z Hradiště.

1589            Hradním hejtmanem Matěj Schwebischer.

1590            Po Vavřincově smrti zdědila  Sovinec jeho dcera Anna Ederovna ze Štiavnice, která se záhy provdala za Jana staršího Kobylku z Kobylího, syna mírovského hradního hejtman Jindřicha Kobylky z Kobylího, vlastnícím tvrz v Podolí u Mohelnice.

1594            Anna Ederovna ze Štiavnice vzala svého manžela Jana staršího Kobylku z Kobylího v majetkové společenství.

Na hradě spojena předsunutou věž s dnešní první branou masívní štítovou zdí, vytvářející mohutný renesanční barbakán (1. a 2. nádvoří).

1595            Hradním hejtmanem Jan Litoměřický z Litoměřic.

1596            Hradním hejtmanem Šťastný Starosedský.

1599            Jan starší Kobylka z Kobylího převedl obyvatelům Rýžoviště roboty. v peněžní rentu a zprostil je povinnosti hradní stráže.

- 17. století -

1605            Jan starší Kobylka z Kobylího vyslán moravskými stavy do Slezska vyjednat pomoc proti vojskům sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje, pustošícím jihovýchodní Moravu.

1606            Hradním hejtmanem Jan Žabka.

1607            Po smrti Anny Ederovny ze Štiavnice zdědil Sovinec její manžel  Jan starší Kobylka z Kobylího.

1608            Jan starší Kobylka z Kobylího stálým přísedícím zemského soudu Markrabství moravského.

1609            Hradním hejtmanem Ignác Bořek z Poličan.

1610            V Břidličné vykopáno a spáleno tělo Magdaleny Zimmerové, popravené za čarodějnictví, o které se věřilo, že po smrti škodí jako upír.

1612            Hradním hejtmanem Štěpán Preyher.

1614            Hradním hejtmanem Jan mladší Malaška z Rejdychu.

1616            Janu staršímu Kobylkovi z Kobylího propůjčen titul rady císaře Matyáše.

Jan starší Kobylka z Kobylího vydal luterský církevní řád pro panství Sovinec; již předtím jako horlivý luterán opravil kostely v Dolní Moravici (1593), v Rýžovišti (1602), v Lomnici (1603) , v Pasece (1603), v Břidličné a v Jiříkově.

1617            Cechovní artikule a řád pro tovaryše stolařského a bednářského cechu v městečku Sovinci. Dalším doloženým cechem byl cech tkalcovský, významné místo zaujímal v obci kovář.

1619            Jan starší Kobylka z Kobylího jedním z 30 moravských direktorů, přísedícím

zemského soudu, defenzorem  a komisařem pro prodej zabavených církevních statků. V soupisu moravských panství pro vybíraní zemské berně panství Sovinec oceněno na 100 000 moravských zlatých.

1621            Jan starší Kobylka z Kobylího bělohorským vítězem císařem Ferdinandem II. omilostněn; milosti dosáhl složením mnohatisícové částky císařské komoře a slibem, že panství Sovinec prodá císařovu bratru, arcivévodovi Karlovi, biskupu vratislavskému a velmistru Řádu německých rytířů.

1623            Jan starší Kobylka z Kobylího prodal Sovinec arcivévodovi Karlovi ve prospěch Řádu německých rytířů za 200 000 moravských zlatých 

Majitelem hradu a panství se tak stal Řád německých rytířů, v jehož čele stál doživotně volený velmistr. Hrad přestal plnit rezidenční roli, zůstal však sídlem správy panství (do roku 1810) a byl důležitou řádovou pevností (do poloviny 18. stol.).

1624            Panství Sovinec sloučeno s panstvím Bruntál (v majetku Řádu německých rytířů od roku 1621) v komorní komendu velmistra Řádu německých rytířů

Hradním hejtmanem Adam ze Schlewitz.

1625            Velmistrem Řádu německých rytířů  Jan Eustach  z Westernachu

Pro spojená panství Bruntál a Sovinec zřízena funkce místodržícího,

zastupujícího zde velmistra řádu. Řádoví místodržící i jim podřízení domácí komtuři sídlili na zámku v Bruntále. Prvním řádovým místodržícím jmenován Jiří Vilém z Elkershausenu, zvaný Klippel, který na Sovinci přijal hold sovineckých poddaných.

Hradním hejtmanem, zastupujícím na sovineckém panství řádovou vrchnost, ustanoven Jindřich Wembowský z Wembowic.

1626            Sovinec bez boje vydán Dánům, vedeným rytmistrem Jiřím Gersdorfem z pluku  Wolfa Jindřicha Baudissina dánských vojsk pod vedením Jana Arnošta Výmarského; Dánové hrad drželi do léta 1627.

1627            Velmistrem Řádu německých rytířů Jan Kašpar  ze Stadionu.

Hradním hejtmanem ustanoven Jan Höpper z Abersdorfu.

1627 – 1643  Hrad rozsáhle opevňován:  postaveny  barokní bastiony - na severu Jiřský, na západě tzv. střední (později zbrojnice), na jihu Jánský a Vilémův, další, zvaný Klipplova bašta, rozšířil vstupní barbakán. Zcela byl přebudován přístup ke Kočičí hlavě, kde vznikla  tzv. Nová bašta. Systém doplňovaly obezděné příkopy, vnější palisády, 200 m dlouhá podzemní chodba a v roce 1643 vybudovaná předsunutá věž zvaná Lichtenštejnka. Byly přestavěny budovy čtvrté a sedmé brány a dělová bašta, později zvaná Remter. Na hradě stálá posádka 80 císařských a 50 mužů domobrany.

1632            Těžké škody na panství spáchali vojáci 5 kompanií Charvatů při svém průchodu do Slezska.

1641            Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Leopold Vilém , syn císaře Ferdinanda II. Druhým řádovým místodržícím Augustin Osvald  z Lichtensteina.

1642            Zpráva hradního hejtmana Jana Höppera o plenění Švédů v okolí hradu

Řádový místodržící Augustin Osvald z Lichtensteina povolal kompanii dragounů na obranu hradu před plenícími Švédy.

1643, červen Velitel švédských vojsk Lennart Torstensson při svém tažení z Čech na Moravu určil řádová panství Bruntál a Sovinec svému plukovníkovi Janu Mořici Wrangelovi a jeho pluku jako kontribuční místo.

Koncem června se Švédové pokusili zmocnit hradu nenadálým přepadem.

1.-22.7.  Jihozápadně od hradu postavena předsunutá dělová bašta „Lichtenštejnka“, spojená s hradem podzemní chodbou.

16.9.      Při zpětném tažení švédských vojsk do Slezska po neúspěšném obléhání Brna oblehlo 8 000 Švédů s 82 děli pod přímým vedením Lennarta Torstenssona Sovinec. Hlavní postavení Švédů bylo nad vápenkou jižně a jihozápadně od hradu.

19.9.      Švédská dělostřelecká baterie umístěna u vápenky zahájila od jihu ostřelování předsunuté bašty „Lichtenštejnky“.

20.9.      Druhá švédská dělostřelecká baterie umístěna u Těchanovkého lesa zahájila ostřelování hradu od severu. Po celodenním ostřelování Švédové zaútočili na „Lichtenštejnku“ a dobyli ji.

21.9.      Švédové zahájili dělostřeleckou palbu na hrad od spodní brány zničeného městečka Sovinec, kam přemístili děla od vápenky.

22.9.      Třetí švédská dělostřelecká baterie na Šibeniční hoře. V průběhu ostřelování se zřítila horní část dělové věže u Klippelova pláště (dnes věž kostela) a byly poškozeny i předprsně Jánského a Vilémova bastionu

V noci Švédové pronikli podkopem až do příkopu pod Jánským bastionem, odkud však byli obránci hradu vytlačeni.

1.10.      Švédové dělostřelbou rozmetali náspy, předprsně, lafety dvou děl a jedno dělo na Jánském a Vilémově bastionu, ovládli vnější opevnění u Vilémova bastionu a zahájili minérské práce.

4.10.      V urputných bojích , ve kterých se obránci hradu snažili překazit podminovávání Vilémova bastionu, byl raněn místodržící Lichtenstein.

5.10.      Švédové minou značně poškodili Vilémův bastion, jejich útok však byl ručními granáty odražen. Výbuch další miny jim otevřel „prostřední plató“ (zřejmě úsek hradeb mezi Vilémovým a Jánským bastionem), k zastavení jejich útoku spotřebovali obránci hradu zbývající granáty a téměř veškeré střelivo.

6.10.      Za situace, kdy obráncům hradu došlo střelivo, přistoupil místodržící Lichtenstein na kapitulaci formou čestného akordu, kterou mu Torstensson nabídl. V čestném akordu byl Lichtensteinovi, ostatním členům Řádu německých rytířů a posádce povolen svobodný odchod do Vrbna nebo do Nisy s veškerým soukromým majetkem i s majetkem Řádu. Úředníkům a dalším panským služebníkům, kteří by zůstali, bylo garantováno svobodné vykonávání jejich úřadů pod podmínkou, že nepodniknou nic proti švédské koruně. Zásoby na hradě a děla však musely být předány Švédům.

7.10.      Ráno místodržící Lichtenstein i s posádkou po třítýdenním obléhání hrad opustili. Uvádí se, že v bojích bylo zraněno či zabito 72 mužů hradní posádky, švédské ztráty prý dosáhly 800 mužů.

Torstensson, nechal opravit v bojích poškozená opevnění a hrad osadil posádkou 200 mužů; velitelem švédské posádky na hradě Sovinci Ludvík Boyer.

Sovinec spolu s Olomoucí a Uničovem třetím švédským opěrným bodem, umožňujícím kontrolu široké oblasti severní Moravy a přilehlé části Slezska.

1644            Místodržící Liechtenstein podnikal opakované výpady proti švédské posádce na Sovinci. Přestože bylo velice sucho, nechal Liechtenstein otrávit v okolí hradu vodu ve studních.

V září zahájena blokáda hradu.

1645            Na jaře ukončena neúspěšná blokáda hradu Lichtensteinem.

1650            Řádový místodržící Augustin Osvald z Lichtensteina převzal hrad od Švédů, příkaz hradnímu hejtmanovi Janu Höpperovi uvést  hrad do dobrého stavu.

- základní úpravy hradu

Domácí komtur Jan Bedřich z Knöringenu (1649 – 1653) vydává příkaz k opravě zbraní v sovinecké zbrojnici.

Na panství zůstalo pouze 466 osedlých a celkově 2 347 žijících osob.

1651 – 1655  Na základě nařízení řádového místodržící Augustina Osvalda z Lichtensteina z čeledníku  (síně zbrojnošů) zřízena nová hradní kaple sv. Augustina.

1652            Hradním hejtmanem Jiří Rupprecht.

1653            Řádovým místodržícím Jan Kašpar z Ampringenu.

1655            Vysvěcení hradní kaple sv. Augustina olomouckým světícím biskupem Janem Gobarem.

1658-1663    Farářem v Dolní Moravici na panství sovineckém Jan Kryštof Lautner, pozdější děkan šumperský, oběť čarodějnických inkvizičních procesů vedených inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu.

1662            Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Karel Josef, syn císaře Ferdinanda III.

1663            Hrad uveden do branné pohotovosti z důvodu nebezpečí tureckého vpádu.

1664            Velmistrem Řádu německých rytířů Jan Kašpar z Ampringenu.

Řádovým místodržícím Jan Adolf  Rau z Holzhausenu.

1666            Hradním hejtmanem Baltazar Schindler.

Vyhotoven zbrojní inventář hradu.

1670            Řádovým místodržícím Jan Vilém Zocha

1676            Popis hradu.

1672            Velmistr Řádu německých rytířů Jan Kašpar z Ampringenu přijal na Sovinci hold poddaných panství.

Hradním hejtmanem Pavel Filip Schätzel z Hetzenfeldu.

1675            Hradním hejtmanem Melchior F. Riedel.

1678            Hradním hejtmanem Daniel Poysel.

1679            Hradním hejtmanem Jan J. Mathann.

1680            Hrad opět uveden do branné pohotovosti z důvodu nebezpečí tureckého vpádu.

1682            Řádovým místodržícím Filip Adolf z Hohenecku; ten vyzval k pokračování v opravách hradu.

1684            Velmistrem Řádu německých rytířů Ludvík Antonín Falcko-Neuburský, švagr císaře Leopolda I.

1687            Řádovým místodržícím Filip Benedikt Forstmeister z Gelnhausenu.

1691            Podle soupisu obyvatel pro rozvržení daně z hlavy žilo v městečku Sovinec 145 obyvatel.

1692            Hradním hejtmanem Jan Michael Gross.

1694            Velmistrem Řádu německých rytířů František Ludvík Falcko-Neuburský, švagr císaře Leopolda I.

1698            Hradním hejtmanem František Jiří Heřmanský.

- 18. století -

poč. 18. stol. V městečku Sovinec postaveny železárny.

1706            Řádovým místodržícím Bedřich Vilém z Harstallu.

1707            Panství Sovinec se rozrostlo na 30 obcí.

1715            Hradním hejtmanem Jan Josef Baumann.

1711            Vdova po císaři Leopoldovi I. císařovna Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská, sestra velmistra Řádu německých rytířů Františka Ludvíka Falcko-Neuburského, ukončila jako regentka mj. i Království českého 6–tiletý spor mezi Řádem německých rytířů a Zuzanou Eleonorou Kobylkovou z Kobylího, která žádala vrácení panství Sovinec, rozhodnutím ve prospěch řádu.

1726            Hradním hejtmanem Jindřich Ferdinand Binch von Gerstenfeld.

1731            Řádovým místodržícím František Zikmund Bedřich ze Satzenhofenu.

Hradním hejtmanem Karel J. Neumann.

1732            Velmistrem Řádu německých rytířů  Klemens August Bavorský.     

1736            Hradním hejtmanem Edmund M. Stellwaag.

1744            Na hrad Sovinec přemístěna poustevna z Uhlířského vrchu u Bruntálu.

1748            Řádovým místodržícím Bedřich Vilém z Wildensteinu.

1750            Hradní hejtmani jako představitelé správy panství nazýváni vrchní úředníci.

pol.18.stol.    Hrad přestal plnit funkci pevnosti a byl odzbrojen.

1752            Z hradu Sovince odvezeno 7 děl do sídla řádu ve württenberském Mergentheimu.

1761            Velmistrem Řádu německých rytířů Karel Alexandr  Lotrinský, švagr královny Marie Terezie.

1765            Hradním hejtmanem Jan Bahr.

1766            Hradním hejtmanem Kašpar Alexandr Hoffmann.

1770            Královna Marie Terezie povolila městečku Sovinci trhy.

Řádovým místodržícím Maxmilián Xaver z Riedheimu.

1776            Z rozhodnutí velmistra Karla Alexandra Lotrinského ulity 2 zvony pro poutní kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu u Bruntálu ze starých, nepoužitelných děl z hradu Sovinec.

1777            Hradním hejtmanem Antonín Alois Krömer

1778            Nařízení domácího komtura Viléma Kazimíra Karla Redwitze o ukrytí řádového stříbra na hradě před Prusy a o zřízení lazaretu.

1780            Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Maxmilián II. František , syn Marie Terezie, bratr císařů Josefa II. a Leopolda II.                       

1781            Zmínka o Josefovi Höchstmannovi jako o posledním poustevníkovi obývajícím tzv. poustevnu v Nové baště.

1784            Obnovována velká hradní věž, jejíž horní část po úderu blesku shořela - věž byla zastřešena ve snížené úrovni a zároveň bylo sneseno horní podlaží palácové části hradu (zde byly tzv. knížecí sály). Ve stejné době vyhořela předsunutá Lichtenštejnka - již nebyla obnovena a sloužila jako „kamenolom“.

1789            Na 5. hradním nádvoří vybudována u severozápadní hradební zdi s pylony a zbrojnicí (středním bastionem) „chodba na způsob galerie“.

1797            Řádovým místodržícím František Josef  z Thierheimu.

1800            Hradním hejtmanem Alois Stellwaag.

- 19. století -

1801            Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Karel Ludvík, syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II. (I.), známý svým vítězstvím nad Napoleonem.

1804            Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Anton Viktor, syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II. (I.).

1806            Posledním řádovým místodržícím Karel Josef z Bourscheidu.

Na hradě drobné úpravy kaple a kuchyně.

1809            Řád německých rytířů zrušen na území dnešního Německa. Sídlem Řádu se stává Vídeň, osobním sídlem velmistra Bruntál.

1810            Vrchnostenské úřady panství Sovinec přeneseny z hradu do zámku v Dlouhé Loučce. Hrad, který  již není ani sídlem správy panství, ztrácí pro své majitele jakýkoli význam.

1811            Výnosem velmistra Antona Viktora byl hrad rozparcelován na dílčí reality a do roku 1830 rozprodáván zájemcům z řad poddaných; prodané části hradu většinou sloužily jako laciný zdroj stavebního kamene. Opuštěný vnitřní hrad ale zůstal v majetku řádu, veřejně užívána byla nadále kaple v přízemí záp. křídla paláce.

                   Hrad Sovinec chtělo od Řádu německých rytířů odkoupit 25 židovských rodin; žádost odmítnuta velmistrem řádu.

1820            Zrušen úřad řádového místodržícího pro panství Bruntál a Sovinec.

1821            Velmistr řádu arcivévoda Anton Viktor věnoval stará děla z hradu Sovince na ulití 3 zvonů pro poutní kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu u Bruntálu (zvony z roku 1776 byly zničeny při požáru kostela v roce 1820).

1827            Hradním hejtmanem Karel Scholz.

1834            Na indikační skice stabilního katastru je severozápadní část vnitřního hradu (severní palác) označena jako ruina.

1835            Velmistrem Řádu německých rytířů Maxmilián III. Josef d´Este, bratranec císaře Františka I.

                    Na Květnou neděli hledači pokladů vybaveni proutkem hledali v baště zvané Kočičí hlava stříbrnou rakev, ve které podle pověsti měla být pohřbena buď soví královna nebo první (legendární) majitel hradu Fisedeling. Přestože baštu překopali, nic nenašli.

1836            Velmistr Maxmilián III. Josef  d´Este vydal příkaz k zpětnému vykoupení rozprodaných částí hradu a k zamezení dalšího rozkladu hradního areálu.

1837            Na hradě zřízeno a zařízeno asi 6 místností pro příležitostný pobyt řádového panstva. Hradní parkány  využívány jako zahrady.

Hradním hejtmanem G. H. Schrodt.

1842-1845    Na místě tzv. strážních domků, přistavěných k jihu k štítové zdi předhradí, postaven kostel sv. Augustina. Oktogonální věž zvýšena na zvonici kostela.

1849            Zrušení patrimoniální správy; zaniká tím panství Sovinec jako základní jednotka územní, správní i soudní. Bezprostřední majetek jednotlivých majitelů panství je označován jako velkostatek (velkostatek Sovinec)

1850            V souvislosti se zrušením patrimoniální správy zaniká i úřad hradního hejtmana, nazývaného od roku 1750 vrchním úředníkem, jako představitele správy panství.

1856 - 1857  Pro účely řádového semináře pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze - učitele byl zcela zbořen trakt na 6. nádvoří mezi jižním palácem a Remtrem (příbytek důchodního úředníka a stáje)  a na jeho místě postaven nová patrová budova. Sál v Remtru byl proměněn v kapli.

1858            Odstraněna zeď  a brána mezi 3. a 7. nádvořím.

1863            Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Vilém, synovec císaře Františka I., syn bývalého velmistra Karla Ludvíka (1801-1804).

1866            Řádový seminář přeložen do Opavy.

1867            Prostory semináře pronajal Řád německých rytířů zemským úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do roku 1896.

1891            Zahájena korespondence učitele českého jazyka na Moravskoslezské lesnické škole na Sovinci pátera Jana Blokši s Jaroslavem Vrchlickým.

1894            Velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Evžen, synovec velmistra Viléma a vnuk velmistra Karla Ludvíka (1801 - 1804).

- 20. století -

1904            Velmistr Evžen nechal nově zařídit interiéry - na hradě 4 knížecí pokoje, 3

kavalírské pokoje, knihovna o téměř 20 000 svazcích knih, zbrojnice a dalších 28 pokojů a místnost pro (nezařízenou) kapli. Byla provedena elektroinstalace, vodoinstalace, vytápění a sociální zařízení. Byly rovněž prováděny terénní úpravy.

1919            Na majetek Řádu německých rytířů uvalena nucena správa, majetek převzat Československou republikou. Nucena správa zrušena v roce 1924.

1923            Velmistrem Řádu německých rytířů, od roku 1929 Německého řádu, Norbert Klein, brněnský biskup.

1929            Řád německých rytířů po své transformaci z rytířského řádu na řeholi duchovní přejmenován na Německý řád.

1933            Velmistrem Německého řádu Paul Heider, opavský probošt.

1936            Velmistrem Německého řádu Robert Schälzky.

Vybrané umělecké předměty převezeny z hradu Sovince na Konopiště.

1939            Majetek Německého řádu zabaven Německou říši (Německý řád byl zrušen). Prohlídka hradu komisařem zemského muzea v Opavě.

1940            Hrad převeden do užívání Wehrmachtu - na hradě zajatecký tábor Oflag VIII H/Z pro důstojníky. Byli zde internováni především francouzští důstojníci, podle dalších zdrojů i důstojníci britští a polští vojáci

Sovinecká hradní knihovna převezena na bruntálský zámek.

1941            Zájem SS o koupi hradu.

1942            Zajatecký tábor na hradě zrušen.

Nominálním vlastníkem hradu Sudetský lesmistrovský úřad.

Na hradě malá jednotka SS, střežící sklad snad ukořistěného materiálu či lihovin.

1943               Hrad koupila Společnost pro podporu a péči o německé kulturní památky (převedení vlastnického práva povoleno v listopadu 1944).

1945            V květnu v průběhu přechodu fronty hrad vyhořel.

Hrad převzat Československou republikou (konfiskace podle dekretu č. 5/1945 Sb.) - hrad pod národní správou.

1946            Zemská komise pro obnovu navrhla zabezpečit hrad proti povětrnostním vlivům.

1947            Hrad ve správě Národního pozemkového fondu.

1948            ZNV v Brně rozhodl o stavební obnově hradu.

1950            Ministerstvo zemědělství nabídlo hrad Československé obci sokolské.

Uživatelem hradu Moravská filharmonie Olomouc.

1951 - 1953  Zahájeny práce na zabezpečení hradu - byla zastřešena polygonální dělová věž Remter a jižní palác; zastřešení severního paláce nebylo dokončeno.

1962            Rozhodnuto o konzervaci stávajících budov.

1965            Hrad ve správě Vlastivědného ústavu Bruntál (od roku 1978 Okresní vlastivědné muzeum v Bruntále, od roku 1991 Muzeum v Bruntále)

Oprava zřícené severovýchodní části 5. brány. Hrad, který byl v omezeném rozsahu zpřístupněn veřejnosti, zhlédlo 3 018 návštěvníků.

1971 – 1983  Statické zabezpečení hradu.

1983            Osazena ocelová konstrukce na korunu zdiva hlavní věže.

1987            Další etapa statického zabezpečování hradu.

1990            Zastřešení věže.

1990 – 1993  Opravovány prostory třetí a čtvrté hradní brány, konírny a objekt bývalé vrátnice na 1. nádvoří, zastřešena sedmá brána a zbrojnice.

1990-1994    Na hradě pořádány výstavy moderního současného umění, organizované fotografem Jindřichem Štreitem.

1991            Hrad samostatnou organizací Okresního úřadu v Bruntále.

1992            Hrad opět ve správě okresního Muzea v Bruntále.

1994            Hrad pronajat Městu Rýmařovu.

1994 -1999   Opravena  parkánová zeď, zahájeny práce na opravě purkrabství, restaurování sgrafit na 3. bráně a  střechy kolem věže.

2000            Ukončení nájmu města Rýmařova, hrad v přímé správě Muzea v Bruntále

Na hradě zpřístupněna prohlídková trasa a expozice k historii hradu a lesnickému školství v konírnách.

Na hradě obnovena tradice každoročního pořádání výstav současného moderního umění, organizovaných fotografem Jindřichem Štreitem

Na hradě provedeny základní zabezpečovací práce a zastřešen prostor kolem hradní věže.

- 21. století -

2001            Na hradě vybudovány 2 další  expozice v budově purkrabství, zpřístupněno 5. nádvoří, přízemí dělové bašty Remter a po stavebních úpravách i přízemí Jižního paláce. Rekonstrukční úpravy budovy 7. hradní brány.

2002            Po stavebních úpravách zpřístupněno přízemí Severního paláce s tzv.

Boskovickým sálem, ve kterém je umístěno lapidárium a budova 7. hradní brány. Provedena celková rekonstrukce předsunuté dělové bašty „Lichtenštejnky“ a  nově zastřešen tzv. kancelářský trakt včetně 5. hradní brány.

2003            Na hradě byla upravena budova bývalé vrátnice ve vstupní prodejní místnost a hradní pokladnu, prostory patra Jižního paláce a přízemí purkrabství.

2004            Po ukončení rekonstrukčních prací zpřístupněno patro Jižního paláce a část ochozu kolem 5. nádvoří. V purkrabství vybudovány expozice řádů a vyznamenání a útrpného práva.

celá stránka/menu